Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ktože to tu takto koncom roka, takrečeno vianočne, rozmároval všetko? Newyorčania PYREXIA. S dvojročnou pauzou sú na scéne od roku 1990, v podstate „prastará kapela“, a pritom žiadna starina. Ich brutálny death metal je vyslovene „súčasný“, akurát že celý taký autentickejší v porovnaní s nemalou časťou tvorby mladších generácií, ktorá pôvodného ducha BDM niekedy až dehonestuje do paródie, chcenej i nechcenej zábavnosti či vyslovenej trápnosti. Chris Basile (gitary, jediný z pôvodnej zostavy), Shaun Kennedy (basgitara), Jim Beach (vokály), Danny Trapani (gitary) a medzičasom už bývalý Ryan Hilerio (bicie) na „Gravitas Maximus“ predvádzajú, o čom to má byť.
Málokedy námet na obale tak dobre vystihne hudobný obsah. Diabolskí, zľahka zombifikovaní „opičí giganti“ demolujúci dystopický megalopolis, iste nič intelektuálneho, značne ponurým textom by možno sadlo aj niečo akomak „sofistikovanejšieho“, ale barbarské, drviace tóny a výbušnosť materiálu to zvizualizuje. Osem skladieb za necelých 25 minút, PYREXIA sa radi vyjadrujú stručne a k veci, pričom tu by prehupnutie sa cez polhodinu fanúšik žánru iste neohundral. Znie dokonalá syntéza newyorského prístupu k BDM, teda NY slamu, hojdavého a hardcoreovo úderného, s dôrazne „nakladajúcimi“ vokálmi, a totálne surového, krvilačného náklepového masakru s hutnými riffmi. Vokály sú zverské, hlboké, od revaných až po výlevkové, Jim Beach je fakt monštrum s mikrofónom, a celkovo znie „Gravitas Maximus“ ako „System Of The Animal“ po uhryznutí besným dinosaurom, mixnutý s tým typom kovosmrtiacej zhubnosti, akú poznáme napr. z prelomových vecí od DISGORGE. Hráčsky vybrúsené, pritom s nádychom pravekej zúrivosti, zvukovo ťažké, celkovo nemilosrdné, s NYDM stále treba počítať.
Album, ktorý pre rok 2021 definuje aj podstatu BDM, aj jeho newyorskú podobu.
9 / 10
Skladby
1. PYREXIA
Diskografie
Feast Of Iniquity (2013) Age Of The Wicked (2007) Cruelty Beyond Submission (kompilácia) (2004) System Of The Animal (1997) Hatredangerandisgust (EP) (1995) Promo 1993 (1993) Sermon Of Mockery (1993) Liturgy Of Impurity (demo) (1992) Demo 1991 (demo) (1991)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2021 Vydavatel: Unique Leader Records Stopáž: 24:31
Tohle je celkem změna. THORIUM se na stará kolena více přiklonili ke švédskému zvuku a přístupnější melodice. "The Bastard" je nejvíce hitová kolekce jejich kariéry poměrně silně připomínající kapely typu PAGANIZER a zejména EYE OF PURGATORY. Nečekané.
Tuomas Holopainen už se dávno vidí jako skladatel vážné hudby s rádoby geniální orchestraci, takže co jiného by vytvořil než příliš melancholické, unavené a nízkoenergetické dílo, že i Lord K. Philipson by se po letech vyřádil.
Z nových, doteraz nepočutých kúskov ma na prvé počutie baví asi iba "Children Of´Ata. Celé je to nejaké rozťahané a bez energie. Toto nie sú NIGHTWISH, akých mám rád.
Chutná jednohubka pro skalní příznivce. FATHER BEFOULED už přes patnáct let zasahují tam, kde je třeba ukojit poptávku po tvorbě ranných INCANTATION. Příjemné EP, které akcentuje spíše jednodušší stránky kultovní „pillardovské“ éry americké legendy.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.